Avran léčivý (lat. Gratiola officinalis) je bylina z čeledi jitrocelových (Plantaginaceae).
Oblíbené jména: horečka bylina, krvavec, moknets, milost, milost.
- 1 Popis
- 1.1 Chemické složení
- 4.1 V medicíně
popis
![]()
Botanická ilustrace z knihy O. V. Toma “Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz”, 1885
![]()
Květy Avranus officinalis
Vytrvalá světle zelená bylina 15–60 cm vysoká, s vodorovným, plazivým, kloubovým oddenkem, pokrytým šupinovitými listy. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, jednoduchá nebo slabě větvená, nahoře čtyřstěnná, dole načervenalá.
Přisedlé vstřícné listy až 6 cm dlouhé a 1,5 cm široké, polostopkaté, na bázi kopinaté, lysé, pokryté řídkými vpichy, obvykle se třemi žilkami na spodní a horní straně. Okraje listů jsou celokrajné, pak řídce pilovité nebo pilovité, horní laloky jsou špičaté.
Květy jsou axilární, jednotlivé, na dlouhých stopkách se dvěma dlouhými listeny na bázi kalichu. Koruna je až 2 cm dlouhá, zvonkovitá, se žlutou trubkou a bílou nebo světle růžovou nevýrazně dvoupyskou končetinou s fialovými žilkami.
Plodem je nahnědlá tobolka vejčitého tvaru s četnými semeny. Semena jsou malá, podlouhlá, hnědé nebo hnědé barvy, síťovitá vrásčitá.
Chemické složení
Bylina obsahuje mastné a organické kyseliny (betulinová, graciolinová, tříslová, jablečná), pryskyřičné látky, saponiny, 0,3 % glykosidů (gradtolin, gratiotoxin, gradiosium, gradiolin), alkaloidy (0,2 %) a iridoid katalpol.
Distribuce
Patří k euroasijským druhům žijícím v suboceánských oblastech. Areál tohoto druhu pokrývá lesní a lesostepní oblasti Evropy, západní Asie a Severní Ameriky. Distribuováno v evropské části SNS, na Kavkaze, Sibiři a Kazachstánu.
Často se vyskytuje v západní přírodní administrativní oblasti Saratovského pravého břehu. Natočeno na severu okresu Rtishchevsky na břehu jezera Sazanye.
Vlastnosti biologie a ekologie
Roste na vlhkých a vlhkých úrodných písčitohlinitých, hlinitých a hlinitých půdách v nivách, podél břehů jezer, rybníků a nízko položených bažin. Roste dobře ve vlhkých, humózních, mírně kyselých půdách.
Kvete od konce května do září. Plody dozrávají od července. Množí se semeny a řízky oddenků.
Ekonomická hodnota a aplikace
V medicíně
K léčebným účelům se využívá bylina (nadzemní část rostliny), která se sklízí v období květu a na podzim se vykopávají oddenky. Rostlina zůstává toxická i po usušení.
Rostlina má silný projímavý, diuretický, emetický a anthelmintický účinek. Podobně jako náprstník působí na srdce i lihová tinktura z listů.
V lidovém léčitelství se kořeny a oddenky používají jako emetikum, projímadlo a diuretikum; se střevní pomalostí, hemoroidy. Odvar – na chronickou zácpu, ascites, helminthiasis.
Letecká část je součástí sbírky Zdrenko – symptomatický prostředek k léčbě papilomatózy močového měchýře, kyselé gastritidy, k léčbě žaludečních vředů a zhoubných nádorů. Esence – v homeopatii. V lidovém léčitelství nálev, odvar – na srdeční selhání, onemocnění jater, sleziny, ascites, amenorea, dysmenorea, ženské nemoci, impotence, horečka, helmintóza; infuze způsobuje odpor ke kouření; odvar, čerstvá šťáva, mast, prášek zevně – na křečové žíly, revma, hematomy, osteoalogie, dnu, vyrážky, zločiny. Čerstvá drcená tráva se aplikuje na bolesti, nádory, pohmožděniny s podkožním krvácením.
Vzhledem k tomu, že všechny části rostliny jsou jedovaté, musí se používat s velkou opatrností pod dohledem lékaře a přísně dodržovat dávkování.
Literatura
- Gubergrits A. Ya., Solomchenko N. I. Léčivé rostliny Donbasu / druhé vydání, revidováno a rozšířeno. – Doněck: Donbass, 1966. – S. 35-37
- Elenevsky A. G., Radygina V. I., Bulany Yu. I. Rostliny Saratovského pravého břehu (souhrn flóry). – Saratov: Nakladatelství Sarat. pedin-ta, 2000. – S. 61
- Randushka D., Shomshak L., Gaberova I. Barevný atlas rostlin. – Bratislava: Revue, 1990. – ISBN 80-215-0068-9. — str. 61
- Bylinné rostliny SSSR. T. 2 / otvor. vyd. T. A. Rabotnov. – M.: Mysl, 1971. – S. 167-168
- Univerzální encyklopedie léčivých rostlin / Comp. I. Putyrsky, V. Prochorov. — Mn.: Dům knihy; M.: Makhaon, 2000. – s. 46-47
