Termín morfologie sestává ze dvou částí: μορφή („forma“) a λόγος („slovo, věda“), proto lze morfologii chápat jako vědu, která se zabývá formou, např. morfologií buněk, morfologií rostlin, geomorfologií atd.

Jednotkou (objektem) výzkumu lingvistické morfologie je slovo, jehož formou se rozumí struktura, skládající se z prvků (komponent) tzv morfémy nebo komplexy morfémů.

V tradičním strukturalistickém (úrovňovém) přístupu k jazyku se rozlišují tyto úrovně:

  • hladina zvuku (hlásky, fonémy) – fonetika, fonologie,
  • úroveň stavebních prvků tvořících slova (morfy a morfémy) – morfematika (morfemika),
  • úroveň slov nebo tvarů slov – morfologie, lexikologie,
  • úroveň frází a vět – syntax,
  • textová úroveň – textová lingvistika.

Prvky vyšších úrovní jsou tvořeny prvky nižších úrovní, například věty se skládají ze slov (slovních tvarů). Disciplína lingvistiky studuje úroveň stavebních prvků, které tvoří slova. morfematika (morfemika). Nejmenší, dále nedělitelné jednotky jazyka, které jsou stavebními kameny slov, mají lexikální nebo gramatický význam (nebo mají specifickou funkci) a opakují se minimálně ve dvou slovech nebo slovních tvarech, se nazývají morfové Nejmenšími jazykovými jednotkami (prvky jazyka) jsou však zvuky a fonémy. Zvuky a fonémy nemají svůj (nezávislý) význam, mají pouze formu. Fonémy pomáhají rozlišovat významy jednotek vyšších úrovní (morfy a morfémy, slova), srov. bratře – vzít, том – tam, dát – kouř, pouze – tolik .

Hranice mezi dvěma morfy, které jsou součástí stejného slova, se nazývá morfemický šev (označíme to pomlčkou): voda, voda, zaplavit.

Soubor morfů, které patří do stejné kategorie, mají stejný lexikální nebo gramatický význam (nebo stejnou funkci) a jsou si formálně podobné, se nazývají morfém. Morfém je abstraktní jednotka realizovaná pomocí jedné z jejích morf, například: noha, noha, beznohý. Specifické morfy -nog- [nohy], -nůž- [nůž], -nog- [nog’] jsou implementací morfému s lexikálním významem „jedna ze dvou dolních končetin člověka, stejně jako jedna z končetin ptáků a některých zvířat“. Morfy patřící do takové množiny (morfy realizující jeden morfém) se nazývají varianty daného morfému popř. alomorfy. Jinými slovy, -nog- [nohy], -nůž- [nůž], -nog- [nog’] jsou alomorfy morfému -nohy- s lexikálním významem „jedna ze dvou dolních končetin člověka, stejně jako jedna z končetin ptáků a některých zvířat“.

ČTĚTE VÍCE
Jak zjistit měkkost vody v akváriu?

Morfy, které tvoří slova a slovní formy ruského jazyka, lze rozdělit na root и afixální (přípony). Kořenové morfy jsou ústředním typem morfů / morfémů a nesou hlavní lexikální význam celého slova nebo slovní formy, to znamená, že každé slovo / tvar slova má kořenový morfém / kořenový morf: voda, naživu, tráva, hodně, napsat, hlavní, můj. Afixální morfy – toto jsou morfy, které se nacházejí ve slově před nebo za kořenem:

  • Předpony (předpony) jsou umístěny před kořenem, např. podpsát, суперhrdina, сделать.
  • Přípony jsou umístěny za kořenem nebo mezi kořenem a koncem, např. mysliнth, důmuk, Červenémalý chlapecyi.
  • Postfixy určité druhy slov nebo slovních tvarů mohou být v t. zv. absolutní konec slova, tj. za pádem, druhovou, osobní koncovkou nebo příponou, např. umýtsya, oblečenýse usmívá, SZO-cokoliv.
  • Interfixy (spojovací samohlásky) slouží ke spojení levého a pravého členu složeného slova (složeného), v ruštině jsou nejčastěji interfixy -o- и -e, například, páraоmrtvice, zeměеtřepání, vodyоvodič, lesоpolotovary.
  • Skloňování (promoce) – v ruštině jsou to morf(y), jejichž změna je spojena například se změnou morfologického (gramatického) rodu, čísla, pádu a osoby. zdi, Stěny, zeď. ; nový, nový, nový, новые; psaní, píšete, píše. zapsat. Skloňování se nachází na konci slova nebo tvaru slova; za nimi lze ve slově nebo slovním tvaru nalézt pouze přípony dál, to, -to, něco, buď, něco: ve výstavbě, byl zasnoubený, Pojďme, nějaký druh.

Předpony a přípony lze dále rozdělit na:

  • derivační, které objasňují, upravují, mění hlavní lexikální význam slova nebo slovního tvaru, např. dům – malý dům (“malý dům”), psát – přepsat („napiš znovu, jinak“);
  • formativní, které vyjadřují gramatické významy (gramatické kategorie) a lze je nalézt pouze v proměnných slovních druhech, například pádové koncovky podstatných jmen (voda, voda, voda), přípona sloves minulého času -l- (číst, čit-a-l-a, čit-a-l-o, čit-a-l-i).

Slovotvorné a tvarotvorné morfémy v ruském jazyce lze realizovat formou tzv. nulové morfy (morfologická nula; sign Ø), jinými slovy, ve formě formálně nevyjádřených morfů, např. stůlØ, stůl, stůl-at nebo učitelØ, učitel, učitel, kde v nominativu formativní zakončení není formálně vyjádřeno (tedy není vyjádřeno ani písmenem, ani zvláštní hláskou), v ostatních případech je však formativní pádové zakončení vyjádřeno již na formální úrovni. Je-li slovo neskloňované (tedy nepřechýlené nebo nespojené), nelze na konci takového slova mluvit o nulové morfě, např. радио, khaki, kakadu, Sochi, Brno, bordeaux, však slovy jako zábava, s úsměvem můžeme mluvit o konečných příponách/postfixech: legrační (přípona -o-), úsměv-a-i-s (postfix to).

ČTĚTE VÍCE
Jak dlouho mohou šneci žít bez potravy?

Základ slova nebo tvar slova je ta jeho část, která zůstane po oddělení koncovky nebo koncovky a přípony -to. Všechny ostatní přípony jsou součástí základu slova nebo tvaru slova, například základ slova je psán napsat Xia, základ tvaru slova něčí to je /h’j/…pak. Takové základy v ruské gramatické tradici se nazývají přerušovaný.

Další disciplínou související se strukturou slova a jeho rozdělením na morfy je slovotvorba, který se zabývá slovotvorně motivovanými slovy, tedy slovy, jejichž význam a výslovnost určují jiná slova se stejným kořenem.

Pod pojmem slovotvorná motivace implikuje vztah mezi dvěma slovy se stejným kořenem a vztah mezi těmito dvěma slovy může být dvojí povahy:

  1. význam jednoho slova je určen pomocí významu druhého slova (dům – malý dům “malý dům”, vyhrát – vítěz “ten, kdo vyhrál”);
  2. význam obou slov je stejný nebo podobný, ale obě slova nejsou stejné slovní druhy (běžet – běží, bílá – bělost, rychlé – rychle).

Slova se stejným kořenem se nazývají příbuzná slova. Příbuzná slova, která neodpovídají dvěma výše uvedeným podmínkám, nevstupují do vztahů slovotvorné motivace, např. slova malý dům и Dům, ale dům – malý dům, dům – Dům jsou již ve vztahu slovotvorné motivace, s jedním ze slov dvojice dům – malý dům и dům – Dům to je motivující (vyrábějící), a druhý – motivovaný (derivát, derivát). Vlastnosti odvozeného slova jsou:

  • Pokud mají obě slova různé lexikální významy, pak odvozené slovo je to, jehož kmen je delší (z formálního nebo fonematického hlediska): hrášek – hrášek, psát – psát, je – jíst.
  • Pokud mají obě slova různé lexikální významy, ale podobné/identické formální aspekty, pak odvozené slovo je takové, jehož sémantika (význam) je vysvětlena prostřednictvím významu prvního slova: chemie – chemik („ten, kdo to dělá chemie“), umělec – umělec (“žena-umělec“).
  • Ve dvojicích sloveso – podstatné jméno, přídavné jméno – podstatné jméno je odvozené slovo podstatné jméno: skočit – sekání, jít ven – výkon, zaútočit – Záchvat, červená – zarudnutí, modrý – modrá; ve dvojicích přídavné jméno-příslovce je odvozené slovo slovo s delším kmenem (viz odstavec 1): včera – včerejší.
  • Stylisticky zabarvená slova nemohou být produktivní, pokud existuje stylově neutrální přídavné jméno se stejným kořenem: humanitární – humanitární (rozpusťte), technický – technika (rozpusťte).
ČTĚTE VÍCE
Jak se vypořádat s plakem na stěnách akvária?

Produkující slovo ve vztahu k jinému slovu může být odvozeno, například slovo učitel spárované se slovem učitel je produktivní, nicméně ve vztahu ke slovu učit je derivát. Taková slova tvoří slovotvorný řetězec: učit → učitel → učitel. Řetězec tvoření slov tvoří slova se stejným kořenem, která jsou ve vztahu slovotvorné motivace (motivace). Prvním členem slovotvorného řetězce může být slovo nederivované, všechny ostatní členy slovotvorného řetězce jsou určeny v závislosti na vzdálenosti od prvního (nederivačního) členu (tzv. stupeň derivace / motivace):

  • starý → zestárnout (já) → stát se zastaralým (II) → zastaralý (III) → zastaralost (IV).

Slova druhého a dalších stupňů motivace mohou být motivována slovy předchozího stupně motivace, např. učit → učitel (já) → výuka (II), kde je slovo výuka může být motivován slovy učitela jedním slovem učit.

Dalším důležitým termínem z oblasti morfemiky je derivační hnízdo, což je chápáno jako skupina slov se stejným kořenem, spojených na základě jejich motivace. První slovo (nahoře) slovotvorného hnízda může být nederivované slovo. Slovotvorné hnízdo lze také definovat jako řadu slovotvorných řetězců se společným prvním nederivovaným slovem.

Slovotvorná hnízda a slovotvorné řetězce lze nalézt v slovotvorných slovnících ruského jazyka, např.

Словообразовательное гнездо

  • GURKOVÁ, I. V.: Morfemický slovotvorný slovník. Jak slovo roste? (1.–4. třída). Moskva: AST-PRESS KNIGA, 2012. 192 s. ISBN 978–5-462–01047–7.
  • POPOVÁ, T. V., ZAÍKOVÁ, E. S.: Morfemicko-slovotvorný slovník ruského jazyka (5.–11. ročník). Moskva: AST-PRESS KNIGA, 2012. 272 s. ISBN 978–5-462–00922–8.
  • TIKHONOV, A. N.: Slovotvorný slovník ruského jazyka: ve 2 svazcích (asi 145000 XNUMX slov). Moskva: ruský jazyk, 1985. 854 s.
  • TIKHONOV, A. N.: Nový slovotvorný slovník ruského jazyka pro každého, kdo chce být gramotný. Moskva: AST, 2014. 639 s. ISBN 978–5-17–082826–5.

Metody tvoření slov v ruštině

I Metody tvoření slov, která mají jeden produkující kořen (kmen)

1 Sufixace (sufixální metoda).

Nová slova se tvoří pomocí přípon, které plní zařazovací funkci a vztahují slova k určitým paradigmatům (vzorům), proto nová slova vznikající pomocí stejných přípon většinou patří do stejného paradigmatu (stejného vzoru), např. učit – učitel, psát – spisovatel, obě nová slova (učitel, spisovatel) nakloněné stejně (učitel / spisovatel, bez učitele / bez spisovatele, učiteli / spisovateli. ).

ČTĚTE VÍCE
Co způsobuje díru v hlavě ryby?

Níže jsou uvedeny příklady přípony: voda – voda, stůl – tabulka-ik, třikrát – třikrát.

Přípona může být nulová, například: jít ven – výkon, modrý – modrá, tyran – tyran, průjezd – cestovatel.

2 Předpona (metoda předpony/předpony)

Nová slova se tvoří pomocí předpon, kupř. dědeček – pradědeček, obrovský – obrovský, zítra – zítra, hrdina – super hrdina.

3 Postfixace (postfixační metoda)

Nová slova se tvoří pomocí odvozených přípon. Postfixy v ruštině mohou být formativní (-to v imperativních formách napsat, zpívat; dál / to v pasivních hlasových formách, např. Dům staví dělníci) a slovotvorné (-sya / -sya, něco, buď, něco): přepsat – korespondují (postfix dál má slovotvorný význam vzájemnost), někoho / cokoliv / někde (postfixy něco, buď, něco mají slovotvorný význam nejistota).

Na rozdíl od sufixů se předpony a postfixy připojují k celému slovu, v žádném případě k čistému kořenu, proto slova utvořená předponovým a postfixovým způsobem patří do stejného slovního druhu a stejného paradigmatu jako generující slovo.

4 smíšené metody:
  1. metoda prefix-suffix (prefix-suffix), přípona může mít hodnotu null:: море – Primorye, nový – novým způsobem, stůl – stůl, rameno – bezruký;
  2. metoda prefix-postfix (prefix-postfix): běžet – utéct, Procházka – jít na procházku;
  3. sufixální-postfixální metoda: hrdý – být hrdý, potřeba – potřebovat.
5 Substantivizace přídavných jmen a příčestí (sémantická metoda)

např nemocný (nemocné dítě) – nemocný (Doktor viděl pět pacientů) vedoucí (Ivan Petrovič, vedoucí oddělení kontroly, dnes nepřijde do práce) – vedoucí (Vedoucí oddělení přišel do práce v osm ráno).

II Metody tvoření slov, která mají více než jeden produkční kořen (kmen)

1 Dodatek

Nová slova se tvoří přidáním několika kořenů (kmenů), přičemž poslední (podporná) složka se rovná celému slovu, předchozí část (předchozí složka) se rovná kmeni. Odvozovacím formantem je interfix, pořadí složek se nemění, napětí je rovnoměrné a obvykle se nachází na poslední (podpůrné) složce: první, zdroj – primární zdroj, polovina, otočit se – napůl se otočit, slepý, hluchý, němý – hluchoslepý, Česky, русский – česko-ruský. Interfix může být null, např. Car Cannon.

2 Smíšená metoda (sufix-komplex)

Nová slova se tvoří pomocí kombinace sčítání a přípony (která zase může být nula): jeden, rameno – jednoruký; chleba, řez – kráječ chleba; jiné, jazyk – vícejazyčný.

3 Fusion

Nová slova vznikají na základě frází, jako je kontrola nebo sousedství: bezduchý – šílený; dítě, hrát si dlouho venku. – dlouhohrající; rozpustný, rychle – okamžitý.

4 Zkratka (zkratka)

Nová slova se tvoří z prvních písmen slov, z prvních slabik slov, spojením jedné části slova s ​​celým slovem nebo začátku jednoho slova s ​​koncem jiného slova: United States (USA), EU (Evropská unie), univerzita (vysoká škola), Sberbank (spořitelna), tělesná výchova (fyzická kultura), Pedagogická fakulta (Pedagogická fakulta). Slova tvořená pomocí zkratek se skloňují, ale zkratky (zkratky) jako United States, EU neklaněj se.