Klasické makropody (Macropodus opercularis) jsou jedny z prvních akvarijních ryb, hned po zlatých rybkách. Do Evropy je poprvé přivezl francouzský konzul Simon v roce 1869, přežilo jen 22 ryb ze 100 ulovených na rýžových polích (tehdy se ještě nevědělo o způsobu dýchání takových ryb a zbytek se prostě udusil). Byli předáni P. Carbonnierovi, který je velmi úspěšně rozvedl, a to v extrémně krátké době.
Tak rychle začala historie makropodů v akváriu. Divoký makropod vypadá velmi pestře – je to velká ryba (asi 10 cm u samců a 7 cm u samic), přitahuje pozornost svou barvou – bohatý olivový hřbet, s jasně červenými a modrozelenými pruhy střídajícími se podél těla. Bujné nepárové ploutve – anální, hřbetní a ocasní – jsou červené s modrým okrajem, pokračující ve formě tyrkysových vláken. Pánevní ploutve jsou červené, prsní ploutve průhledné, žaberní obal má lesklé modré oko a červenou skvrnu kolem oka. Samice jsou samozřejmě trochu skromněji zbarvené a jejich ploutve jsou kratší – takže není vůbec těžké rozeznat samičku od samce.
Potíž je v tom, že při negramotném chovu se tyto jasné barvy rychle ztrácejí, modrá se stává matnou, červená špinavě oranžová, ryby se zmenšují, ploutve přestávají být bujné. A to vše za pár generací. Tuto degeneraci zaznamenal již N.F. Zolotnitsky ve své knize „Amatérské akvárium“. Jako důvody uvedl příbuzenskou plemenitbu a nedostatek světla. Částečně je to pravda – silná příbuzenská plemenitba samozřejmě oslabuje populaci, ale zároveň je díky ní možné vrátit dříve ztracené vlastnosti makropodů – samozřejmě při správném použití. Velký význam má také správná údržba a krmení a samozřejmě velmi důležitý je kompetentní výběr párů. Ale makropodi se často množí za minimálních vhodných podmínek i při nevyhovující údržbě a krmení a ve výsledku se objevují ony šedé rybky, kterým se v mnoha zverimexech hrdě říká makropodi.
Systematika a vlastnosti
Makropodi patří do podřádu Anabassidae nebo Labyrinthidae kvůli přítomnosti zvláště epibranchiálního orgánu, labyrintu. Skládá se z mnoha kanálů bohatých na krevní cévy. Vzduchová bublina odebraná z povrchu vstupuje do labyrintu a prochází jím a nasytí krevní cévy kyslíkem. Takto se labyrintové ryby přizpůsobily existenci v malých, nepříliš čistých, silně sluncem vyhřívaných a na kyslík chudých nádržích. Makropodi byli spojeni s gurami do rodiny Belontiidae, dále se rozlišuje rod Macropod, který v současnosti zahrnuje tyto druhy:
Macropodus opercularis je klasický makropod, ve kterém se rozlišují tyto barevné morfy:
- Classic je divoká barva, je popsána výše.
- Modrá – hřbet je sytě modrý místo olivového, pruhy jsou červené a jasně modré, nepárové ploutve jsou červené s modrým lemováním a tyrkysovými nitěmi, břišní ploutve jsou jasně oranžové, prsní ploutve jsou průhledné.
- hladká červená (Surer Red) – tato forma nemá žádné pruhy, tělo je jasně červené, u kořene ocasu může být jeden nebo dva zbytkové pruhy. Nepárové ploutve jsou červené, s modrým lemem a tyrkysovými nitěmi, břišní ploutve jsou červené a prsní ploutve jsou průhledné.
- modrá hladká (Red Stips) – jedna z nových barevných forem, stejně jako předchozí, nemá pruhy, tělo je jasně modré, barva ploutví je stejná jako u červené hladké formy.
- hnědé jsou zdegenerované červené hladké makropody a takové ryby se získávají i při chovu klasických makropodů. Hlavní pozadí těla je hnědočervené, ploutve jsou zbarveny jako hladké červené.
- albíni – olivové tóny v jejich barvě jsou nahrazeny bílými, červenými očima, červenými pruhy zbarvenými od světlé mrkve až po jasně červené tóny. Ploutve jsou červené.
- oranžová – vzácná, ale velmi účinná barevná variace. Hlavní pozadí těla je žlutooranžové, ploutve jsou stejné barvy s tyrkysovým lemem a nitě jsou stejné barvy.
- červená – barva je podobná klasické, s tím rozdílem, že modré pruhy jsou téměř bílé a červené pruhy jsou velmi světlé.
- bílá hladká – hlavní barevný tón je bílý, nejsou žádné pruhy, oči jsou černé, ploutve, kromě prsních, jsou načervenalé.
A skupina černých makropodů, včetně následujících druhů
- Macropodus spechti (сoncolor) – makropod černý
- Macropodus erythropterus – makropod červenohřbetý
- Macropodus ocellatus – makropod čínský
- Macropodus hongkongensis (dvě morfy přirozené barvy) – hongkongský makropod
- Macropodus baviensis
- Macropodus lineatus
- Macropodus phongnhaensis
- Macropodus oligolepis
Makropodi jsou velmi nenároční, a tak si často myslí, že stačí koupit stísněné akvárium s plastovými rostlinami a sušenými dafniemi – a to jim bude stačit. Makropodi se v takových podmínkách někdy dokonce rozmnožují. A lidé si myslí – no, protože se množí, to znamená, že se jim líbí všechno. Podle mě je to hrozný přístup! Vřele doporučuji chovat makropody v akváriích s živými rostlinami a pravidelně se o ně starat. Přitom podle mých zkušeností se jim žije dobře ve skupinách i v malých, ale hustě osázených akváriích. Přísně se nedoporučuje chovat makropody o samotě – když jsou o samotě, volně pobíhají a mohou pak projevovat agresi vůči téměř jakékoli rybě. Navíc se o samotě nudí a nevypadají nejlépe. Nevítám ani udržování párů – při špatném výběru páru (a často se stává, že se ryby mezi sebou prostě nesnesou), jsou možné souboje vedoucí, ne-li dokonce k smrti jednoho z nich. ryby, pak do depresivního stavu. A život v neustálém stresu má negativní dopad jak na vzhled, tak na zdraví. No, dekorativní hodnota takového akvária samozřejmě klesá. Pokud je akvárium velmi malé – 20 litrů, může obsahovat trio – samec a pár samic, ve třiceti litrech, s dostatečně hustými houštinami rostlin, můžete obsahovat tři páry makropodů a ve stolitrovém akváriu tucet spolu bude dobře vycházet. Různé barevné morfy je lepší držet odděleně, aby se vzájemně nekřížily. Jejich chov je totiž dřina, kterou je třeba respektovat.
Přítomnost výbavy – tedy filtr a kompresor, považuji u makropodů za volitelnou. Rušení ve vodě vůbec nepotřebují. Ohřívač také není potřeba – byty jsou již vytápěny docela dobře a při pokojové teplotě makropody dobře žijí a rostou. Dobré osvětlení je však nutné, protože v akváriu musí být rostliny, nejlépe hodně. Pokud na akvárium svítí denní světlo z okna, je to také dobré, protože v takovém osvětlení je jasná barva makropodu nejvýraznější.
Makropodi vypadají lépe na tmavé půdě a tmavém pozadí – jejich barva tak bude vypadat ještě jasněji.
Jako dekorace jsou vhodné jakékoliv naplavené dříví a mandlové listy, které kromě úkrytové hodnoty uvolňují huminové látky, mírně zabarvují vodu – taková imitace přírodních podmínek je pro makropody velmi příjemná. Můžete zasadit jakékoli rostliny, včetně těch nejjednodušších. Husté houštiny, tak milované makropody, tvoří Vallisnerie, různé druhy hygrofilů, růžkaty, kapradiny, mechy, kryptokoryny, echinodory. Při současném širokém sortimentu rostlin si můžete vybrat jakékoliv, podle síly osvětlení v akvárium. Velmi dobré je mít v akváriu plovoucí rostliny (nebo nymfy, které vysílají plovoucí listy) – pistia, akvarel, salvinie. Pod takovými rostlinami si makropodi staví hnízda úspěšněji a obecně se cítí jistěji, pokud je vodní hladina částečně pokryta.
