O piraně se zajímám od dětství, pouze jsem o nich četl, ale nikdy jsem se s nimi nesetkal. Ale pak jsem je v pubertě viděl a chtěl jsem si tyto dravé ryby koupit. Bydleli jsme tehdy na vesnici a cesta domů z trhu byla dlouhá. Prodavači ale ryby dobře zabalili a já je doručil celkem bezpečně. Jediný průšvih nastal na konci cesty, kdy se jedna z ryb prokousala pytlíky (byly dvě). Na výměnu nádoby jsem rychle našel litrovou zavařovací sklenici. Pak ale do osmdesátilitrového akvária, které stálo v naší škole, umístil nové mazlíčky.
Bohužel tyto ryby dlouho nežily. V té době docházelo k častým výpadkům elektřiny a topení a piraně umíraly zimou.
Podruhé jsem koupil piraně o několik let později. Vzal jsem dospělé ryby a umístil je doma do akvária. Připravil jsem pro ně speciální pokrmy, do hovězího jsem přimíchal vitamíny a zeleninu. Krmení piraní je zajímavá činnost. Můžete jim dávat malé porce masa a sežerou ho celkem rychle. Ale když dáte celý kus masa, doplavou k němu pomalu, postupně a pak najednou přispěchají a najednou vytrhají kousky jídla.
Takto se chovají v přírodě. Piraně mohou zaútočit na živou kořist, i když je samotná kořist stokrát větší než oni. Slyšel jsem, že pastýři, kteří ženou stáda krav přes řeky s piraňami, dobrovolně dávají jedno zvíře rybě. A zatímco tito krvežízniví predátoři jsou rozptýleni pojídáním své kořisti, pastýři přemístí zbývající krávy přes řeku. Piraně a divoká zvířata se je také naučili „klamat“. Když přijdou k napajedlu, začnou tlapkami mlátit do vody a dravé ryby plavou tam, kde je slyšet hluk, v domnění, že tam najdou kořist. Zvířata se ale rychle přesunou na jiné místo, kde už piraně nejsou, a tam pijí vodu.
Piraně útočí na všechny – ryby, plovoucí zvířata, lidi. I krokodýli se jich bojí.
Ryby mají tak agresivní charakter, že se mezi sebou často hádají, perou se a koušou.
Piraně domácí nejsou tak agresivní, ale i tak je potřeba při manipulaci s nimi dodržovat bezpečnostní zásady a při krmení nestrkat prsty do vody. Ryby totiž neobstojí na obřadu a mohou je zaměnit za jídlo. Což je velmi nepříjemné.
Do čištění akvária jsem ale šel v klidu: faktem je, že dobře krmené ryby jsou velmi plaché.
Pokud jde o vzhled piraní, je jen napínavé nazývat je atraktivními. Nejsou světlé, ale modrošedé, někdy téměř černé. Na horní části těla mají malé tečky. Ale jejich zuby jsou něco. Jsou ostré jako šavle a blízko sebe jako zamčené prsty.
Zábavný fakt: říkají, že piraně mohou „mluvit“ nebo spíše vydávat různé zvuky. Neobvyklé pro ryby, že? Když je vytáhnou z vody, zdá se, že štěkají, a když mezi sebou bojují o kousek potravy, vydávají zvuky jako bušení na buben. A v některých případech mohou dokonce kvákat.
Čekal jsem, až se ryba vytře. Aby se to povedlo, musel jsem zvýšit teplotu vody a částečně ji vyměnit. Když se objevil potěr, vyvstala otázka jejich krmení. První potravou pro malé piraně byly artemie, pak jsem je krmil nasekaným tubifexem a pak, když trochu povyrostly, játry. Namletá játra jsem umyl pod kohoutkem, abych nekazil vodu v akváriu. V další fázi vývoje jsem dal rybám krevety a hovězí maso s mrkví. Pokud piraně krmíte správně, jejich břicho zčervená. To se ale při krmení pouze masem nestane.
Jedním z negativních aspektů tohoto druhu ryb je, že i potěr vůči sobě projevuje agresivitu, a pokud zmeškáte čas krmení, můžete zjistit, že některé ryby požírají jiné a zůstávají jim pouze hlavy. Jiné problémy s potěrem nebyly – rychle rostl a vyvíjel se a neonemocněl.
Může se to zdát divné, ale zjistil jsem, že dospělí piraně jsou k „miminkám“ velmi starostliví.
Brzy, když nový potomek odrostl, nebylo dost místa ani ve 150litrovém akváriu. S prodejem těchto ryb byl ale problém – ne každý by riskoval mít tak nebezpečná zvířata. Nebylo možné je dát dětem, ačkoli přátelé žádali. Ale ze zřejmých důvodů je to nebezpečné. A to nejen proto, že komunikace s rybami může skončit špatně, ale také proto, že někteří případní akvaristé mají ve zvyku házet své ryby do nejbližších vodních ploch. To by se ale za žádných okolností nemělo dělat. Přestože je piraňa teplomilná ryba, existuje riziko, že se přizpůsobí podmínkám našeho klimatu. O tom, že se piraně dokážou přizpůsobit, se kdysi psalo ve zprávách, když rybáři z Polska chytili tuto tropickou rybu v řece Visle. V Rusku takové případy byly.
Další potěr jsem tedy už nemnožil. Tři piraně mi stačí. Mám akvária i s jinými druhy ryb.
